Jsem úplně normální člověk. Rád čtu, sportuji a datluji do klávesnice a jsem studující / pracující / spící.
K zastihnutí na ICQ 621687739
(A nebo spíše domácí kočičky?)
Spíš a něco se ti zdá.
Spíš a užíváš si to.
Spíš a najednou ti zaklepe někdo na rameno...
... a onen moment probuzení do vyučovací hodiny je smrtelný. Kantor na tebe zlostně kouká, ale v jeho očích vidíš špetku pochopení. Co uděláš? převrátíš se na druhou stranu a znovu usneš, nebo se pokusíš dávat pozor? Uspávající hlas kantora ukolébává všechny, ale ty jsi byl první, kdo usnul. Nesmím spát, říkáš si, nesmím usnout.
Jo, lidksá práva...
Jo, osobní svoboda...
Jo... co?...
...a zase černo. Klid. Mír. Blahobyt. Vrzání židlí... zase jsem usnul? A kantor mě nechal vyspat? Moudrý to muž. Vzhůru do další hodiny. Budu spát? Budu dávat pozor? Najdu si jinou zábavu? Nesmím spát. Povině by měla být v každé lavici zásuvka. Baterky nejsou věčné a pak jim žáci usínají. Kantorka vchází. Zapínáš laptop.
Idnes? -klik klik klik-
Novinky? -klik klik klik-
Google? -klik klik- co?
...jako bych to neřekl. Baterie vybitá, mějte se pěkně. Jdeš si kreslit. Ale co? Hlava prázdná. Kantorčin výklad, jako kdyby byl přednášen v jiném jazice. Pokrčíš rameny a přetrpíš do konce hodiny, kdy z angličtiny odejdeš na vysněný oběd. Jediné štěstí v dnešní den. Jen by mohl ten slepoun před tebou konečně jet, když má na semaforu zelenou.
Tenhle den je prostě zajímavý...
B-T.