Jsem úplně normální člověk. Rád čtu, sportuji a datluji do klávesnice a jsem studující / pracující / spící.
K zastihnutí na ICQ 621687739
(A nebo spíše domácí kočičky?)
Člověk si řekne: "Trocha písmenek ničemu neuškodí." Opak je přitom pravdou. I přez komunikační programy se člověku může pěkně zamotat hlava. Je to přece jen pár písmen. O člověku na druhé straně vám to neřekne skoro nic, ale přece...
Postupem času se jednotlivé věty začnou skládat jako puzzle. Jednotlivé dílky zapadají na své místo a já si ten obrázek nakonec udělám. Zjistím, jaká osoba na druhém konci je, co má ráda, čeho se bojí. Otevře se mi a já se otevřu jí, ale jsou to jen blbá písmenka. V hlavě se mi vytvoří postava, o které doufám, že je na druhé straně. Užívám si každé slovo, které se mi objeví na monitoru, každého přiblblého smajlíka, a doufám v to, že to druhá strana myslí tak, jak píše. Začíná se to stávat něčím, na co se celý den člověk těší. Těší se na svou dení dávku.Ale jednou text začíná http a končí jpg. "To není dobré. Teď příjdu o všechny iluze," říkám si. Se strachem v žilých a nedočkavostí na krajíčku klikám na odkaz a padá mi čelist. Už od pohledu je ten tvor sympatický. Obraz se mi opět zdokonaluje. Konečně vím, kdo je na druhé straně kabelu. Je tasm někdo opravdový. Nebo si ze mě jen někdo dělá šoufky? Opatrnost sice trochu polevuje, ale je stále na místě, ale i tak jsem na sebe řekl už věci, které skoro nikdo neví. Vím, že pokud sjem udělal chybu, bude mě to hodně bolet.Jsou to chvíle, kdy se cítím, že za něco stojím, a že někdo sotjí za mnou. A ono příjde další rozhodnutí, které se musí vyřešit. Osobní kontakt. Vše je naplánováno, domluveno. Přijíždím na místo určení a nervozně se rozhlížím po oné osobě z fotografií. Nikde jí nevidím. Je to jasné, někdo si ze mě udělal srandu, ale co když? Pro jistotu to tady projdu ještě jednou a... Tvor je na místě. Nasbírám odvahu a pozdravím ho. Ne, nemám na to. Ale musím!
Teď. když se na ty dva dny podívám zpětně, tak mi to příjde jako strašně krátká doba. Sotva někoho poznám, hned, abych se s ním zase loučil. Není to spravedlivé. Osoba, které mi rozumí, já rozumím jí, ale jsme od sebe tak daleko. Denní dávka písmenek neuspokojí požadavky abstinenta, které se navýšily po osobním kontaktu. Ale teď aspoň vím, že na druhé straně je živá bytost s city. Bytost, o které vím, že jí můžu věřit. Někdo, kdo má v mém srdci svůj V.I.P. prostor a je jen jeho.
Jen, kdyby byl život aspoň trochu spravedlivý...
B-T.