Jedno přísloví praví: "Nemáme čas být sami sebou. Máme jen čas být šťastni."
Jeho myšlenka je překrásná. Obzvlášť, když jí člověk do hloubky pochopí. Mnohokrát jsem byl nazván podivínem, nebo mnohými dalšími hanlivímy výrazy, ale vždy jsem se na řečníka upřímně usmál a nad narážkou mávl rukou. Vím, mnohdy si za tyto narážky můžu sám, ale to bych nebyl já, kdybych si je "nezasloužil". Ovšem to lidé, kteří mne neznají, nemohou vědět. Proto jejich narážky akceptuji a nechávám ležet ladem. Na druhou stranu, když já akceptuji jejich chování, oni by mohli akceptovat to mé. Boj s větrnými mlýny. Někteří lidé se prostě nezmění. Já se třeba měnit nehodlám.Ať si třeba najdou nějaký koníček, na kterém se mohou odreagovat. Třeba poslední týden byl dokonalý. Jeden den jsem se od osmi do jedné ráno toulal jen s baterkou lesem. Další jsem si vychutnával smíšenou saunu. A nebo i krásných pár hodin ve wellness centru. Každý si prostě umí zařídit své. A nezáleží na tom, že nemá peníze. O penězích to není, spíše je to lenost, která ho drží přišpendleného u obrazovek počítačů a nechává si tím gumovat poslední racionálně myslící mozkové buňky. Přitom to, na co koukají přez ty malinké pixely, mohou vidět ve FULL HD, kdyby vyšli ven a pořádně se rozhlédli. Západ slunce nad hladinou Mácháče. Půlnoční mlha s úplňkem v šumavských lesích. Průtrž mračen v podhorských lukách. Člověk si přirozenou krásu musí najít. A to dokáže každý. Jen se mu musí trochu chtít. Toť, proč čas běží.B-T.