(A nebo spíše domácí kočičky?)
Člověk si řekne: "Trocha písmenek ničemu neuškodí." Opak je přitom pravdou. I přez komunikační programy se člověku může pěkně zamotat hlava. Je to přece jen pár písmen. O člověku na druhé straně vám to neřekne skoro nic, ale přece...Postupem času se jednotlivé věty začnou skládat jako puzzle. Jednotlivé dílky zapadají na své místo a já si ten obrázek nakonec udělám. Zjistím, jaká osoba na druhém konci je, co má ráda, čeho se bojí. Otevře se mi a já se otevřu jí, ale jsou to jen blbá písmenka. V hlavě se mi vytvoří...
Ono už to opravdu začíná. Kantoři si vymýšlejí na každou hodinu něco a chudák malý, chlupatý studentík, aby se zpřetrhal. Když se mě má drahá, milá babi zeptala, jestli mě škola baví, nemohl jsem jí lhát, protože by mi to svědomí nedovolilo a řekl jí, že ano. Babi se jen usmála, dala mi pusu, pochválila mi, jak jsem oholený (díky babi :)), dala mi pomeranč na cestu, abych nešel s prázdnou a vyprovodila me, protože jsem byl už stejně na odchodu. Moc dobře ví, že mám pomeranče rád. Vždycky ho zpráskám na půl cesty...
Zase škola. Zase práce.Zase stres. Ještě, že se člověk zabaví i jinak, než jen u počítače. Třeba četba krásně vyplňuje volný čas, který se naskytne jízdou v prostředcích hromadné otravy. I když taková debata o levných pomerančích je mnohdy výživnější než kdejaká kalorická bomba od pseudokrávy. Ono na takových sedačkách se toho dozvíte spousty. Že Maruška byla na operaci a musela tam být celé tři dny, že ti hajzlové na magistrátě neví, jak by nám ještě ty peníze vzali a nebo, že ten pejsek co tam zrovna vykonává...
"Člověk, který jako poklad střeží své přátele, je většinou pokladem sám" (Marjorie Holmesová) Tohle mi řakl nedávno kamarád. Zahřálo to v hrudníku. Ale co si budeme namlouvat, uhlí je uhlí... Měl jsem sice dobrý pocit, ale ten byl rychle nahrazen špatným pocitem z toho, že mu neříkám vše narovinu, jako on mne, protože si tohoto přátelského vztahu vážím. Vím, že mu mohu věřit, ale nedokážu odhadnout, jak by se zachoval, kdybych mu řekl to, co vážně chci. Rozhodně mu musím koupit pivo. A ve škole taky prima. Mám...
Hledám všemožné činnosti, jak se tomu vyhnout, ale vždy se k tomu učení vracím. Když už sedím u stolu a dívám se do sešitů a knih, oči jen kmitají po řádcích, ale mozek nevnímá text. Promnu si oči a vzadu v hlavě se ozve slabý hlásek: -Nemáš hlad? Nebo žízeň? Zajdi si na záchod. Dej si pauzu.- Odolávám jen chvíli, poté vstávám a jdu znásilnit ledničku. Když se bílá svatyně otevře, zjistím, že to není až tak svatyně. Je to spíše prázdná díra. Vezmu jednu mrkev... (já jsem si vzal dobrovolně mrkev, musím vyhledat...
Je to sice starší událost, ale tuhle spamovací stránku jsem si vyrobil před pár chvílemi, tak proč ne? Bylo to v den, kdy jsme odstrojovali vánoční stromek. Už dlouho ve mne ona otázka hlodala, ale až v ten den jsem našel odvahu. Byl jsem připraven zachovat se jako muž. Když jsem stromeček úspěšně usmrtil, vše se uklidilo a chystalo se na jeho zapití. Polknul jsem naprázdno a onu otázku, kterou zde ovšem nebudu zmiňovat jsem vyslovil, a doprovodil jsem jí vysvětlením, které taktéž znají jen zasvěcení. V rodině na...
Tak zlehka jsem si twittroval, šmejdil a surfil a najednou jsem našel odkaz na něčí posterous. řekl jsem si, Hmm, zajímavé. Koukl jsem se na postry i jiných uživatelů a proč ne? Tak si zkusím taky jeden udělat po svém. A začalo uvažování. Co tady budu psát? Co tady budu postovat? Ale ono je to vlastně jedno. Pojmu to formou spamu a myšlenkových výlevů. A pokud se vám to nelíbí, tak tady nemáte co dělat. B-T.