(A nebo spíše domácí kočičky?)
Život zadaného a nezadaného člověka se moc neliší. V podstatě jen v tom, jak strávit část svého volného času, který vyhradíte svému partnerovi. Ať jste single, či ne, chodíte do práce, chodíte nakupovat, děláte to, co chcete. Co však pozoruji já, je jakási aura.Vztah mám přibližně rok a za tuto dobu pozoruji, že slečny, které o mne v době nezadanosti nejevily zájem, se najednou o mou osůbku zajímají. Ještě divnější na tom bylo, že o mé drahé polovičce zatím nikdo nevěděl. Jako bych měl na čele nálepku s nápisem...
Nádherný večer posledního října. Hřbitovy svítí stovkami svíček, neb se blíží dušičky a všichni myslí na své pozůstalé. Vracejíc se domů z večerní procházky jsem vykolejen běžícím upírem. Copak jsem fetoval? To bych musel vědět. Nechám upíra upírem a pokračuji dál. Mumie a zombie, tady něco nehraje.Zauvažuji, zalovím v paměti a vzpomenu si, že k dnešnímu dni se připisuje zahraniční svátek Helloween. Dobře, v zámoří aď si klidně běhají od zvonku ke zvonku a následně jim zuby vypadají, ale co to má co dělat u nás...
Není nad to pořádně se nadlábnout, protože potom na tebe vždy čeká ta úleva, když z tebe ten kus žvance vychází.Ovšem tento jedinečný moment mi onehdá narušila jedna zvláštní věc. Den jako každý jiný. Můj pupek narvaný kebabem v housce má namířeno na veřejné hajzlíky. Otevřu svatyni a hle. Kniha a CD na zemi. Nerozmýšlím, šoupnu do batohu, přecijen v knihovničce se to bude vyjímat, a honem s kebabem ven. V průběhu dne jsem na knihu zapoměl, ale doma mne čekalo překvapení."Život pochází ze života - Výzva moderní...
Někdy si připadám jako blázen, když stále uvažuji nad jednou věcí, al nemohu si pomoci.Milovat někoho znamená překonat i překážky, které jsou mezi vás dány, i když je to třeba 300 kilometrů. Když se vidíte, nabije vás to energií.Když se vidíte, nezáleží na ničem.Ale ten následující měsíc vás vyčerpává, i když to třeba nepociťujete. Víte, že je daleko, ale přesto čekáte, že uslyšíte klíče v zámku a vejde do místnosti. Příjde a obejme vás, když to nejvíce potřebujete.Mnohokrát se vaše rozhovory stočí na téma ztraceného...
Když jsem si tak prohlížel knihovnu, oko mi padlo na Rychlé šípy. Foglarovky. Mirek Dušín a jeho parta mládežníků ctících pořádek a hledající všelijaká zvířata za mřížemi. Chodili kanálama a létali na kolech. A byli také prvotním impulsem pro módu hoperských dětiček dnešní doby.Teda ne přímo RŠ, ale Bratrstvo kočičí pracky. Byla to ale novodobá partička. Dlouhé bidlo nosil hadry jako starý lázeňský štramák a Štětináč si po ránu vždy tajně strčil prsty do zásuvky, aby se mu vlasy postavily. Ale největším výlupkem...
Včera v odpoledních hodinách se projevila inteligence mnoha mediálních ovcí a mnohdy se projevuje ještě teď.Po události, která se odehrála ve tři odpoledne se rozběsnil na všech komunikačních kanálech takřka fanatický zájem o smrt hokejistů v rusku. Na "novinových kanálech" se postovaly nejnovější novinky, kanály s videjky jsou přemnoženy medajlonky s R.I.P. tématikou a zveličováním jejich úspěchu a sociální sítě praskaly ve švech statusy a tweety. A o vytváření všelijakých skupin nemluvím."Dáme Milion lajků pro...
Smilstvo, obžerství, hněv, lenost, chtíč, závist, lakota.Sedm smrtelných hříchů.Já osobně bych vyměnil smilstvo za pýchu, ale to je věc názorů.Má-li člověk jen jendu z těchto vlastností, dá se to přežít.Má-li dvě, je obvykle kolektiven neoblíben.Ale vlastní-li tři, ne-li více, měl by se nad sebou zamyslet.Nechci být něčím mentorem, každý svého štěstí strůjce. Sám na sobě pozoruji lenost, a to v takovém měřítku, že jsem mnohdy neschopen se překulit na druhý bok, abych neměl proleženiny.Každý člověk má v sobě zárodky...
A zase je večer. A zase utekl další týden. A zase mám dlouhou chvíli v brzkých raních hodinách.V době, kdy většina lidí spí, já usedám za klávesnici svého počítače a nechávám se unášet nostalgií a vzpomínkami.Doby, kdy jsem byl bezstarostným dítětem jsou dávno pryč. Chvíle, kdy mi k zabavení stačila papundeklová krabice, čas už nevrátí a včera jsem si vyškubl šedivý vlas. Už holt nejsem mladík, jaký jsem býval. Švihák lázeňský. Sám sobě se musím smát, jaký jsem byl pubertou omlácený trapák. Teď jsem už jenom trapák...
Jedno přísloví praví: "Nemáme čas být sami sebou. Máme jen čas být šťastni."Jeho myšlenka je překrásná. Obzvlášť, když jí člověk do hloubky pochopí. Mnohokrát jsem byl nazván podivínem, nebo mnohými dalšími hanlivímy výrazy, ale vždy jsem se na řečníka upřímně usmál a nad narážkou mávl rukou. Vím, mnohdy si za tyto narážky můžu sám, ale to bych nebyl já, kdybych si je "nezasloužil". Ovšem to lidé, kteří mne neznají, nemohou vědět. Proto jejich narážky akceptuji a nechávám ležet ladem. Na druhou stranu, když já akceptuji...